Přijali jste plnou zodpovědnost za svůj život?

Posted on Posted in Aktuality

Nesete zodpovědnost za svůj život? Zdá se to být jednoduchá otázka. A odpověď se vám možná zdá jasná. Jasně, že jo! Zvlášť když se máme dobře!

Když se nám daří dobře, jsme velice ochotní přijmout zodpovědnost za vše, co děláme (za naše chování, jednání atd.). Ovšem když se náš život ubírá špatným směrem, obvykle se objeví zástup ostatních věcí, lidí, počasí a vlády, na které začneme svalovat vinu a obviňovat je.

Když se mi nedařilo nebo něco nešlo tak, jak jsem si představovala, tak se mi prostě zdálo, že nemám štěstí nebo jsem si říkala, že mi to není souzeno atd. Raději to, než si přiznat, že jsme my sami zodpovědní za svůj život a že jsem se do té situace dostala sama…

Nést zodpovědnost za svůj život vyžaduje nejen přijmout zodpovědnost v dobrých časech, ale právě i v těch špatných. Není to o tom začít v tu chvíli obviňovat sám sebe. Je to o akceptování toho, že akce, které jsme podnikly, vedly k aktuálním výsledkům, kterých jsme dosáhli.

Spíše než obviňování je tedy důležité být zodpovědní za naše výsledky. Pokud přijmete skutečnost, že jste něco udělali špatně (ať už záměrně nebo ne), potom také musíte přijmout fakt, že existuje něco, co můžete příště udělat lépe. Takže, spíše než sedět a čekat, až za vás někdo jiný vyřeší váš život, můžete identifikovat to, co jste udělali špatně a pracovat na tom. To je to, o čem je přijetí zodpovědnosti v našich životech.

Je velmi snadné stát se součástí kultury, která obviňuje všechno a všechny, ale v ničem vám to nepomůže. Pokud odmítáte přijmout zodpovědnost, váš život začne brzy padat do stavu dobrovolné bezmoci, kde pouze očekáváte, že ostatní za vás budou žít váš život. A oni nebudou žít váš život, budou totiž žít ten svůj!

 

Povím vám příběh:

„Byl jednou jeden starý chrám a v jeho největším sále byly tisíce zrcadel.. Jednou se do tohoto sálu zaběhnul pes. Když uviděl tisíce odrazů své vlastní podoby, začal vrčet a štěkat na své domnělé protivníky. I oni na něj stále cenily zuby a štěkali. Tak dlouho na ně na všechny štěkal a vrčel, až nakonec vyčerpáním umřel.

Po nějaké době se do stejného sálu s tisíci zrcadly zaběhl jiný pes. I on se viděl tisíckrát, ale na rozdíl od prvního přátelsky vrtěl ocasem. A také tisíc dalších psů vrtělo ocasem a radovalo se s ním. Povzbuzen a plný radosti opustil sál.“

Co mohl ten první pes udělat jinak? Který z příběhů vám připomíná váš život? A jaké lidi kolem sebe máte? Svět kolem nás totiž reflektuje naše vnitřní rozpoložení…

 

Život není o tom sedět a doufat, že všechno půjde tak, jak chcete. Nelze ani očekávat to, že ostatní se budou snažit vyhovět vašim potřebám.

O kolik lepší by váš život byl, kdybyste za něj přijali plnou zodpovědnost?

Takže ještě jednou: nesete zodpovědnost za svůj život?

 

Petra

 

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz